Hermiona a Snape- POVÍDKA
Hermiona
a její život….se Snapeem
1. kapitola- Hermionin návrat
Byl začátek léta a Herry i Ginny měli rušno, připravovali večeři pro šéfa nové Harryho práci. „Je dobře, že sis našel práci jen pár dní po tom, co jsi vyšel školu.“ Řekla Ginny už po několikáte za den. „Já vím Ginny, já vím.“ Pronesl Harry jako pokaždé. „ÁÁÁ slyším zvonek, to bude pan Mitchellson.“ A utíkala ke dveřím, aby otevřela. „Dobrý den pane Mitchellsone.“ Řekla. „Dobrý den, paní Weasleyová.“ Řekl taky. „Už brzy paní Potterová, budeme se s Harrym brát.“ Musela se pochlubit Ginny. „Ach, tak to je radostná zpráva, ale teď k práci.“ Odpověděl pan Mitchellson. „Ano, ano, Ginny mohla by, jsi nás nechat o samotě?“ Řekl Harry. „Jistě.“ A šla do kuchyně. Najednou zazvonil telefon. „Tady Weasleová.“ Řekla automaticky. „Cože? No to je super!!!“ Vykřikla radostně. Umyla nádobí a jak pan Mitchellson odešel, vběhla do obývacího pokoje. „Harry, Harmiona se vrací z Kanárských ostrovů!“ A Harry na to: „Tak jedeme na letiště.“
**
„Hermiono!!“ Vykřikli Harry a Ginny unisono, když jí uviděli. „Tak rádi tě zase vidíme!“ Řekli zase. „Já vás taky, lidi.“ Řekla radostně Hermiona. „Tak jedem domů, ne?“ Zeptala se. „Ne!!! Co si o nás myslíš?!“ Odpověděl Harry. Hermiona vypadala nejdřív překvapeně, ale když Harry dořekl, že nejdřív pojedou k nim, tak se jí ulevilo. Po cestě k Harrymu nikdo nepromluvil ani slovo, ale jak si sedly ke stolu hned se rozpovídali. „Tak jak bylo na Kanárech?“ Zeptala se Ginny. „Skvěle, ale bylo by lepší, kdybych tam jela až po tomhle roce, protože by, jsem se chtěla učit poslední rok v Bradavicích s vámi a ne na Kanárských ostrovech. Ale chodila jsem i s jedním klukem jmenoval se Erik, ale jak jsem odjela a muselo to skončit.“ Pronesla trochu smutně Hermiona. „Aha“ Odpověděla jen Ginny. „Jo, a zítra se jdu rozloučit s profesory v Bradavicích, půjdete se mnou?“ Řekla už trochu veseleji Miona. „Jasně, že jo.“ Odpověděl Harry.
Další den šli teda do Bradavic. „Ahoj Hermiono!“ Řekla Minerva McGonagallová. „Dobrý den, profesorko jsem ráda, že jste mě po celých šest let učila.“ Řekla Hermiona. Takhle to řekla všem profesorům, ale pak si vzpomněla, na profesora Snapea a přemýšlela, jestli má jít taky za ním. Nakonec se rozhodla, že jo. Naučil jí přece lektvary. „Pane profesore, jsem ráda, že jste mě naučil lektvary.“ Řekla Hermiona. „Dobrý den.“ Odpověděl jen a pak něco nesrozumitelného zamumlal.
2. kapitola- večírek
Hermiona, Harry a Ginny už odešli z Bradavic. Ale nastala novina, kterou hned každý rozhlásil, a každý nakupoval dárky. „A kdy bude ultrazvuk?“, zeptala se Lenka Láskorádová, hned po tom co zjistila, že Ginny čeká dítě. „Za měsíc.“, odpověděla radostně. Harry k tomu jen vyzubeně přihlížel. „Takže to znamená, že se budeme brát. Plánujeme to na 31. Červenec, takže za tři týdny.“ Lenka se na Harryho koukla: „Fááákt?“ „No, jinak bych to neříkal.“
Hermiona o tom samozřejmě věděla a jednoho dne, jí přišla pozvánka na večírek s názvem „Rozloučení se školou“ už chtěla napsat, že přijde, ale pak si to znova přečetla a zjistila, že to je v den svatby Harryho a Ginny. „Tak to půjdu rozhodně na svatbu!!!“ pomyslela si hned, „ale bude tam Severus…“ Sakra, proč sis zrovna vzpomněla na Snapea?!“ Křikla sama na sebe do zrcadla. Pak šla umývat nádobí. Po umytí se pleskla do hlavy: „Vždyť já můžu jít na oboje, svatba je od tří do osmi a večírek od desíti, super!“
A tak- když uběhly tři týdny- se všichni přišli podívat na svatbu Harryho a Ginny. „Mají tu výbornou limču!“, řekla Lenka. „A hele, je tu i bazén a gumoví medvídci!“ Dodala ještě. „Ta Lenka je vážně střelená.“, Pronesla se smíchem Hermiona.
Když svatba skončila, utíkala se Hermiona převlíknout na večírek. Pozvali tam jen pár lidí a proto tam Harry s Ginny nešli, věděli, že mají svatbu a tak je nechali, aby si v klidu užívali. „Ahoj Hermiono!“ Pronesla Parvati Patilová. „Čau.“ Řekla na oplátku. Pak šla pozdravit učitele: „Dobrý den profesorko McGonagallová, profesore Snape a paní Trellavneyová.“ A na Snapea se dlouze zadívala. On jí, ale spražil pohledem a tak odešla. Chvíli tancovala s Ronem, potom se Sheamusem a taky s Nevillem. „Pane profesore, vy už odcházíte?“ Zeptala se Severuse. „Ano!“ Odpověděl jen. „Můžu jít s vámi?“ Snape zaúpěl, ale pak jí to dovolil. Po půl hodině se mu vrhla kolem krku a líbala ho a líbala asi pět minut, ale on jí pak shodil do jezera a utekl. „Bože co jsem to udělala?!“, řekla si a potom omdlela.
Probudila se až v nemocnici. „Hermiono? Jsi v pořádku?“ zeptal se jí Ron. „Ano, myslím, že ano.“ Řekla. „Kde je Severus?“ „Cože?!! Myslíš jako Snapea?!“ Řekl. Potom dodal: „Neví, co mluví, ještě jí tu nechám.“ Pověděl ostatním a odešel. Po té Hermiona usnula.
3. kapitola- něco se děje!
Když Hermionu přivezli domů, sedla si na gauč a vyháněla myšlenky na Snapea. „Nééééééééééééééé!“ Zařvala. Potom si vzala láhev vína a nalila si do skleničky. Ani si toho nevšimla a vypila všechno. Tak si šla pro další. Měla celý sklad, protože dostávala k narozeninám, ale nikdy se nenapila. Vypila skoro celou komoru. Potom omdlela.
Hermiona se probudila až ráno a šíleně jí bolela hlava. „Jau!“ Křikla. A začal se jí v hlavě vynořovat Severusův obličej. A rozbrečela se, brečela hodně dlouho a pak někdo zazvonil. Rychle se otřela kapesníkem a šla otevřít. „Ahoj“, řekla. Byla to Ginny. Sedli si a povídaly. Řekla Mioně, že se poslední dobou chová divně. A tak jí všechno povyprávěla a pak Ginny řekla: „už musim jít čau.“
„Harry, mě se Hermiona nějak nezdá.“ Řekla mu. „Proč?“ A taky mu všecho, to co jí pověděla Hermiona, pověděla Harrymu. „OMG!“, vyjekl Harry a zatahal se za vlasy. Pak utíkal k Mioně. „Zveme tě knám na týden!“ Řekl jí vesele. Hermiona byla ráda, že u někoho bude. Ale Harry a Ginny jí tajně dávaly prášky, aby na Snapea zapomněla. Nic nepomáhalo. Přemýšleli a nevěděli, jak jí vysvobodit.
Jednoho dne se Hermiona složila, protože měla celou hlavu plnou Severuse. „No jasně! Myslánka!“ Řekl Harry. A tak jí objednaly. Byla drahá, ale pro Hermionu to hodlaly udělat. „Dobrý den tak tady to máte.“ Řekl nějaký pán a odešel. Ginny jí pomocí kouzla rozbalila. „Všimly jsme si, že máš plnou hlavu myšlenek.“ Pověděla a ukázala jí myslánku. „Tak jo.“ Odpověděla Miona a začala si hůlkou tahat myšlenky. Jenže myslánka tahala vše kromě Snapea. A tak se stalo, že Hermiona zapomněla i jak se jmenuje. „Ale ne!!!“ Řekl Harry. „Co budeme dělat?“ Zeptal se Ginny. „Je to poslední řešení.“ Pronesla smutně.
4. Kapitola- Vyléčení
„Hemiono?“ Zeptal se Harry. „Pojedeme na výlet.“, řekl. „Jupí!“ Zařvala Hermiona.
Když byly v autě, řekla Hermiona: „Já ci pvyšáka!! Béé vy mi ho nedáte!“ A takhle celou jízdu mluvila, až jí ho musela koupit. Hermiona cucala lízátko a držela si plyšového medvídka. Když dojeli do Nemocnice svatého Munga, uvítala je žena s brýlemi na nose a velmi velkými boky. „Dobrý den“, řekla. Harry i Ginny jí to oplatili, ale Hermiona si stihla zatím vzít z kabelky peníze a koupila si nový repácký oblečení. Měla dlouhou mikinu po kolena, volný kalhoty, který jí každou chvíli padali, zlatý řetízek se znakem dolaru a bejsku. „Čaues! Dáte si basket?“ Pronesla ležérním hlasem. „Hermiono!“ Zařvali oba. „Klid, to se u nás stává často.“, řekla ta paní a pozvala je dovnitř. „Tady má Hermiona svůj pokoj.“ Dodala. Potom si vzala Harryho a Ginny na pohovor, aby jí pověděli, co se s ní stalo. Když domluvili, řekla, že vyléčení bude trvat dva až tři roky.
Hermiona si lehla na postel. Čekala, co se bude dít. Nedělo se nic. Co tu bude dělat? Řekla si.
Po třech letech si ji Giny přijela odvést a byla úplně v pořádku. „Miono!“ Zařvala na ní radostně. „Ginny!“ Oplatila jí to. Nasedli do auta a jeli. Když bili doma, přivítal jí i Harry. Pečovatelka jim řekla, aby pro jistotu byla tři dni u nich. Celý den proběhl v naprostém pořádku a pak šli spát. Druhý den šla Hermiona na nákup, aby šla taky mezi lidi. Najednou uviděla mladíka, který se jí líbil. Ano, už neměla ráda Severuse, ale tenhle měl podobný hákovitý nos. Že by byl se Snapem příbuzný?, pomyslela si. Šla k němu „Ahoj já jsem Hermiona Grangerová“, pozdravila ho. „Já jsem Matelis Snape“, řekl. Povídaly si dobrou hodinu a pak šla domů. Zjistila, že je to Snapeův synovec.
Poslední den u Harryho a Ginny jela v poledne domů. Doma se přemístila k Matelisovi před dům, protože jí pozval. Byl o rok starší a měl bílé proužkové melíry na černých vlasech. „Ahoj“, řekli si na vzájem a pozval jí dál. „Máš to tu hezké“, pověděla mu Hermiona popravdě. Pak chvíli klábosili o svém životě, a pak mu řekla, že byla ještě nedávno v blázinci. Myslela, že jí vyžene, že se nechce stýkat s bláznem, ale on na to nic neřekl.
Uběhli dva měsíce a Hermiona s Matelisem se chtěli vzít. A tak ho Miona představila Harrymu a Ginny. „To je Matt“ řekla. Pak jim vše řekla, jak se poznali, a že se budou brát. V den svadby bylo vše na chystané jak mělo být. „Kde je tvůj strejda?“ Zeptala se Hermiona. Matelis zavolal jeho manželce a ta s brekem odpověděla, že před pěti minutami ho odvezla sanita. „Je to prý vážné.“ Řekla mu ještě do telefonu. Pak se rozloučila a zavěsila to. Přesto svatba proběhla v pořádku. Severus umřel a Matt a Hermiona měli tři děti. Severuse, Emili a Jacka.